Havaj
Klidným okem měřím lidskou bezhlavost,
ať jsem, kde jsem, tak jsem všude jenom host.
Vždyť nad náma je hrozně velké prostranství, už se těším na nebeské občanství.
Mě už nerozhází žádná lidská ubohost,
připíjím s vámi na radost i na žalost.
Životní styl mi k srdci nepřirost,
jdu dál, díky – bylo toho dost.
Lidi jsou lidi, to nejsou bozi,
ti zabydlení nemaj rádi ty průchozí.
Ti, když jdou kolem, vždycky jim hrozí,
že vpadnou zrovna do davový psychózy.
Jako na Havaji, tak i na zemi,
podivný sen tuhle zdál se mi.
Hutu řek: „Tutsi, tak buďsi tu“,
Tutsi řek: „Budu tu s tebou, Hutu“.
Na Havaji komu by se život nelíbil,
takovou zemi nám Bůh zaslíbil.
A lidi ničej lidi, zemi, ba i vzduch,
zas myslej, že jsou chytřejší než Bůh.
Refrén:
A bude ještě havaj, havaj,
na zemi lidmi soužené,
a bude ještě havaj, havaj,
a ty to nevěříš – viď, že ne?